Vše co se týká a týkalo Agent Cupu je na nových speciálních stránkách www.agentcup.tym.cz
31.1.03 - 4.2.03 Fort Lauderdale - Tento víkend jsem se konečně dočkal a po všech problémech se zařizováním všeho nutného k odletu do USA, jsem konečně mohl letět. Cesta na Floridu byla dlouhá, poněvadž jsme museli letět z Prahy do Paříže, pak do Atlanty a nakonec do Fort Lauderdale. Po dlouhých 18. hodinách jsme konečně přistáli na Floridě. Po opuštění letiště jsem zíral jako puk na mantinel. Po silnici se proháněla luxusní auta, které se jen tak nevidí. Venku bylo na únor příjemně. Něco okolo 20°C. Nastoupili jsme do hotelového taxiku značky Rover a jeli několik minut do hotelu. Tam jsme byli opět trochu mimo. Atrium hotelu bylo plné zeleně a potůčků, ve kterých bylo pár kachniček. Opravdu nářez! V pokoji to byl taky přepych (2 TV, mikrovlnka, lednička, žehlička, super koupelna...). Konečně jsem si mohl odpočinout a sbírat síly na důležitý zítřek.
Na
sobotní ráno byl naplánován briefing, na kterém jsme se dozvěděli
plno informaci. Teda až na mě. Angličtina není mojí silnou
stránkou :( . Potom následovalo losování do pavouka NHL
Global Championshipu. To co jsem si nepřál, tak se splnilo.
První zápas hraju s Američanem. Dostali jsme také pravidla,
ve kterých jsme se dozvěděli, že se bude hrát Easy, bez
offsidů, icingu atd. No nepochopitelné řešení pravidel
amerických funkcionářů. To bych od hokejové velmoci nečekal.
Zástupci EA Sports nás potom odměnili dresy konferencí, baťohem
plným suvenýrů a lístky na akce. Ta první měla probíhat
od 12:00, a to NHL Global Championship. 
Po příjezdu
na místo jsem spatřil místo, kde se konala Block Party. Ještě
jsem nikdy neviděl takové místo, kde by bylo tolik zábavy.
Pořadatelé nás dovedli k místu konání turnaje a my jsme
zjistili, že se to bude hrát na X-BOXech. Když jsem to viděl
a odzkoušel, tak jsem konstatoval, že je konec. V tu chvíli
jsem věděl, že nemůžu vyhrát. Turnaj začal a za neustálého
komentování a točení kamer jsem se ujal vedení v zápase
2:0. To jsem dlouho neudržel a normální střelou od modré
bylo srovnáno. To by se v INETu nestalo. Rychlost hráčů mě
připomínala, jako by mleli z posledního. Hned na to jsem přidal
třetí gól a pak čtvrtý a vítězství bylo doma. No, sice
jsem měl po zápase srdce na druhé straně, a docela to
bolelo, ale byl jsem šťastný, že jsem vyhrál. Další zápas
jsem sehrál se Švédem. Než jsem se stačil rozkoukat, tak
jsem už prohrával v první minutě. Skore se měnilo během zápasu
několikrát a já soustředěným výkonem zvítězil 4:3, kdy
jsem v poslední minutě kontroloval hru a jezdil jsem s pukem
na mé polovině. A bylo tu finále Global Championshipu. Ani ve
snu by mě nenapadlo, že se mi to povede se tam dostat. Soupeřem
měl byl Denis z Německa, který se do finále probojoval přes
Maďara a Švýcara. Po několika minutách jsme zjistil, že Němec
dobře brání a já to budu mít těžké. Ale po dvou útocích
jsem skoroval 2x já. Bohužel do konce první třetiny bylo
srovnáno. To co se dělo potom ve druhé třetině rozhodlo celý
turnaj. Já hrál dolů a soupeř toho pořádně využil. Měl
totiž Kanadu a já Flyers. Stačilo mu vyhrát asi 4x za sebou
buly a ujet po křidle a klasickým one-timerem skórovat. Moji
obránci v tu chvíli nebyli ani na monitoru, jak byli pomalí. V
tu chvíli jsem už beznadějně konstatoval, že je hotovo, a
že je to vo ničem. Taky stav po dvou třetinách byl 2:7. Začala
třetí třetina a já se snažil smazat jeho náskok, ale asi
by to byl zázrak. Stáhl jsem to až na 5:7, ale pak 
mi
dal osmý gól a do konce zápasu mě už nedovolil ohrozit jeho
branku. Byl konec. Moje cesta Global Championshipem skončila
ve finále. Vítězem byl Denis z Německa. V tu chvíli jsem měl
opravdový pocit porážených týmů ve finále Stanley Cupu. Vítěz
bere vše. Poražení mají smůlu. Hned potom se objevil Jerome
Iginla a předal Denisovi pohár pro vítěze. Následovalo několik
fotek a rozhovorů a nakonec si zahrál Denis s Jeromem exhibici,
kterou Jerome vyhrál 14:8. Před koncem Jerome rozdával
podpisy, a tak jsem také ukořistil čtyři. Ten nejcennější
na dres. Bohužel černou fixou na modrý dres.
Odjeli jsme na hotel a připravovali se na Young Stars Game a Super Skills. Do arény jsme se dostali včas, ale nechtěli nás tam pustit s baťohy. Takže docela pakárna. Zápas jsme viděli až od prvního gólů Pavla Brendla. Seděli jsme až nahoře, ale vidět bylo hezky. Po Young Stars nasledovali dovednostní soutěže, ve kterých mě nejvíc zaujala rychlost střely. Po zápase jsme ještě navštívili All-Star Saturday Reception, kde bylo plno jídla a hráli tam B-52´s, které znáte z úvodní písně k filmu Flinstoneovi. Pro nás už bylo ale dost pozdě, protože u nás už bylo asi 5 hodin ráno a my ještě nebyli zcela aklimatizováni, takže jsme po chvilce odjeli do hotelu, se vyspat.
Další
den byla neděle,a to nás čekala Pre-Game Celebration na Block
Party. No prostě úžasná akce. Všechno zadara. Hromady jídel,
které jsem už nemohl do sebe ani nacpat. Atrakce všeho druhu,
jako např. rychlost střely,
přesnost střely, zákroky brankářů, in-line hokej... Super
bylo to, že ve stánku, kde se prodávaly dresy a další super
věci byla 50% sleva. Dres s číslem a jménem stál původně
$400 a teď o polovinu míň. I tak na mě moc drahý. Byla to
prostě super akce. Na závěr jsem si nechal udělat moji
hokejovou kartičku a hned jsme spěchali na hokej.
Před arénou byla dost velká fronta, tak jsem nevěřil, že to stihneme. Ale nakonec jo. Zápas začal minutou ticha za raketoplán Colombia a hymnou USA a Kanady. Docela jsem měl husí kůži z atmosféry jaká je při hymnách. Potom už mohl zápas začít. Hráči nepředváděli nějaký zázrak. Vypadalo to jako by jsme hráli my na rybníku.
O
první přestavce jsem zažil další exkluzivní věc v mém životě.
Oba finalisti Global Championshipu měli tu čest odehrát exhibici.
Zástupci NHL a EA Sports nás odvedli do prostoru
trestných lavic a my jsme pod dohledem kamer, uskutečnili exhibiční
zápas. Samozřejmě nastavení bylo opět děsné.
Čudlíky obráceně a nesměl jsem si je změnit, ale rychle
jsem si zvykl. Připomínalo mě to demo NHL 2003. Co střela to
gól a kamera byla ještě k tomu "action". Skončila
první třetina a my se dozvídáme, že už je konec. Sice
jsem prohrál 3:4, ale pochopil jsem, že šlo hlavně o
reklamu. Celou dobu to bylo promítané na centrální kostce v
hale, takže to mohlo sledovat až 25 000 diváků. Docela to
byl nářez, když jsme byli furt pod kontrolou kamer. Krásný
bylo slyšet svoje jméno při komentování pořadatele (...dva
nejlepší hráči turnaje Denis Immel a Daniel Vejs...) Super
bylo také to, že jsem slyšel jak mi diváci fandí, protože
jsem hrál za Východ. Potom jsme za potlesku diváků opustili
trestnou lavici a vrátili se na svoje místa. Po nás přišla
na řadu Sheryl Crow, která zazpívala jednu písničku a
pozvala všechny lidi na svůj koncert po skončení zápasu. Zápas
pokračoval a my se opět bavili hokejem. Diváci většinou
povzbuzovali hráče Východu a potom, co Oli Jokinen vyrovnal
na 5:5, jsem konečně zažil, jak se slaví gól domácího
borce. Úžasný moment zápasu. Naštěstí nerozhodný stav na
konci zápasu donutil hráče bojovat o vítězství. Dočkali
jsme se také nějaké té tvrdosti, což diváci bouřlivě odměnili.
V prodloužení se hrál také pěkný hokej, ale gól v něm
nepadl. Na řadu přišly samostatné nájezdy. To udělalo divákům
velkou radost. Nakonec tým Západu zvítězil a následovalo
vyhlášení nejlepšího hráče zápasu. Tím se stal Dany
Heatley z Atlanty, který dal 4 góly. Opustili jsme halu a šli
jsme na koncert Sheryl Crow, na který jsme měli opět lístky.
A to byla poslední akce, kterou jsme zažili. Potom následovala
cesta do hotelu a spát.
V pondělí jsme si zabalili a opustili jsme hotel. Konečně bylo trochu času a my se šli podívat k vodě. Bylo to nádherný smočit si v únoru nohy do oceánu. Teplota se celý víkend totiž pohybovala okolo 26°C ve stínu. Večer jsme sedli na letadlo a opustili jsme Floridu. Přiletěli jsme do Atlanty a zjistili, že Air-France je ve stávce. Takže jsme museli strávit jeden den v Atlantě. Naštěstí vše dobře dopadlo a my se se zpožděním jednoho dne dostali domů. Za námi byl jeden z nejkrásnějších zážitků v životě a před námi tvrdá realita. Na Floridě se mě hodně líbílo, jakým způsobem se každý stará o svou práci. Každý se nám tam snažil pomoct. Myslím si, že u nás se máme ještě čemu učit. Moje poděkování si zaslouží firma Cenega Czech s.r.o., EA Sports a NHL. Naopak se musím zlobit na US ambasádu v Praze a na Air-France, že stávkovali. Příští All Star Week se bude konat v Minnesotě, takže se tam člověk moc neohřeje. Je tam totiž větší zima než tady.
Zde je několik fotografii z All Star Weeku.
30.11.02
Praha
- Týden potom, co jsem uspěl v okresním kole v Hradci Králové
se uskutečnilo finále v Praze. Soupeřů přijelo asi tak 15,
takže polovina zůstala doma. Rozlosoval se turnajový pavouk,
a to co jsem si nepřál, tak se stalo. Hrál jsem jako první.
Než jsem se stačil uklidnit a zvyknout si na PSX 2, tak
už jsem prohrával. Soupeř si dost věřil, a vypadal dost
nafoukaně, což se projevilo po zápase. Já stačil vyrovnat pár
sekund před první sirénou gólem od mantinelu. Ve druhé části
jsem opět prohrával a moje barva kůže připomínala rudou
vlajku. Naštěstí jsem 
dokázal vyrovnat a v prodloužení
jsem opět hrál nahoru, což jsem potřeboval. Po několika šancích
na obou stranách, jsem využil one-timer a s pomocí tyče jsem
zvítězil 3:2p. Tlukot mého srdce byl v tu chvíli velmi rychlí.
Soupeř se začal rozčilovat, že prohrál neprávem, a že se
měli hrát nájezdy. Nemohl pochopit, že v NHL se na nájezdy
nehraje.
Proběhlo několik zápasů a já se asi po hodině a půl dostal opět na řadu. Tentokrát jsem měl soupeře ze stejného města jako před tím, a tak jsem čekal pomstu. Začátek mi opět nevyšel jak jsem si představoval a brzy jsem prohrával. Takovou šmrdlu, co mě dal jsem ještě neviděl. Hra pokračovala a já dostal ve druhé třetině další. Byl jsem v tu chvíli na dně. Viděl jsem se už doma. V třetí třetině jsem se modlil, aby bylo přerušení a já si mohl vzít time-out. To se po delší době povedlo a já mohl změnit strategii. V tu chvíli jsem řekl nezapomenutelnou větu " Jak chceš!" Během chvilky jsem snížil a soupeř začal dělat chyby. Těžkopádně bránil a já stále znepříjemňoval jeho život. Necelou minutu před koncem jsem dokázal vyrovnat opět gólem od mantinelu a mohl jsem se těšit opět na prodloužení. Tentokrát jsem hrál dolů. Po chvíli jsem ujel obráncům a mistrovsky jsem zakončil klasickým nechytatelným blafákem na 3:2p. Toto byl můj nejdramatičtější zápas.
Následovalo
semifinále a já narazil na soupeře, který dobře zvládal
one-timery. Zápas začal a já si brzy vytvořil náskok.
Dokonce zápasu jsem s přehledem kontroloval hru. Gól jsem
dostal až na
konci a v klidu jsem tedy zvítězil 4:1 a mohl
jsem se těšit na finále.
Finále se nečekaně hrálo na 3x20 minut, což byl ten největší nesmysl, co jsem tam zažil. Tak se začalo a já pomalu začal předvádět mistrovství, jaké zvládá většina hráčů INET. Několik blafáků a bylo rozhodnuto. První třetinu jsem vyhrál 6:2 a říkám soupeři "...až to bude o 10, tak na to kašlem". Podle něho prý o 10 ani náhodou. Největší problém byl, že hráči byli v polovině třetiny úplně K.O. Sotva jezdili, spíše chodili. Někdy si to zkuste. Po druhé třetině jsem vedl již 10:3, a když jsem ve třetí třetině dal 11. gól, tak to vzdal a můj sen se splnil, jedu na Floridu na All-Stars Game, a také se zúčastním závěrečného finále devíti zemí.
Mimochodem
jsem se dozvěděl, že získávám VIP lístky, a že se setkám
s některými hvězdami NHL. Výhra ještě zahrnuje dopravu,
ubytování a doprovodné akce zdarma. Tento turnaj se koná každý
rok a věřím, že příští rok pojede do USA opět hráč z
nejkvalitnější ligy u nás, a to INET ligy.
Moje hodnocení soupeřů a turnaje: 1) všichni hráli na one-timery a zřídka se jim povedlo něco jiného. 2) nikdo neuměl náš klasický blafák z nájezdu na brankáře.
3) škoda, že tento turnaj neměl mediální podporu.
Chci poděkovat Dandymu za uveřejnění informací o turnaji a hlavně všem hráčům se kterými jsem měl možnost hrát a naučili mě všechny finty, které jsem na tomto turnaji uplatnil.
